FREETOWN, SIERRA LEONE – Byl jsem mladým lékařem na pohotovosti v dětské nemocnici Ola During v Sierra Leone, když mi poradili, abych řekl matce dítěte s těžkou malárií do očí bijící lež. Její dcera Mariama potřebovala pro záchranu života krevní transfuzi. Její matka ale neměla peníze na screeningové testy a na kompenzaci pro dárce. Viděl jsem zemřít mnoho dětí v momentech, kdy jejich rodiče zběsile sháněli potřebné finance.
Byl jsem odhodlán zachránit Mariamin život a tak jsem její matce řekl, ať jde domů a oznámí úmrtí své dcery. Věděl jsem, že to probudí soucit příbuzných, kteří složí dohromady své mizerné zdroje, aby zajistili řádný pohřeb. Matka souhlasila, a když se o šest hodin později vrátila, položila na stůl dost peněz na pokrytí potřebné péče pro Mariamu: krevní transfuzi a léky na malárii a zamoření červy. O pár dní později jsem stále slabou, ale zotavující se čtyřletou holčičku propustil z nemocnice.
Třebaže Mariamina nemoc její příbuzné k akci nepřiměla, její smrt ano. To samé se stalo v mnohem větším měřítku při epidemii eboly v západní Africe.
Předpokládá se, že epidemie se nejdříve rozmohla v lesnatých regionech Guiney v prosinci 2013 a poté se postupně rozšířila do Libérie a Sierry Leone. Mezinárodní komunita sledovala, jak nemoc zpustošila tři země, zdecimovala vesnice, vyhladila celé rodiny a zastavila ekonomiky. Na začátku však přilákala jen málo pozornosti. Mezinárodní komunita byla ochotna ignorovat pravdu až do momentu, kdy se epidemie tak rozšířila, že zkrátka dále ignorovat nešlo. To však již bylo pozdě k odvrácení obrovské katastrofy.
Stále se dozvídáme plný rozsah neštěstí s ebolou v západní Africe. Ze strachu z nákazy byly zavřeny školy a studenti i učitelé zůstali doma. Ve skutečnosti zůstalo doma i mnoho dalších zaměstnanců, což zastavilo fungování restaurací, barů a hotelů a v důsledku ochromilo ekonomiku. Polovina pracovních míst soukromého sektoru se ztratila. Izolace farmářů vedla k 30% poklesu v zemědělské produkci.
Společenský život lidí se také zastavil. V mnoha oblastech byl vyhlášen zákaz vycházení a nedoporučovalo se cestování na dlouhé vzdálenosti. V několika městech znamenalo přijetí návštěvníka domů riziko velké pokuty.
Nicméně, nemoc se rozšířila do městských oblastí a jako divoký oheň zachvátila tyto tři země a rozšířila se do dalších. K dnešnímu dni bylo jen ze Sierra Leone nahlášeno více než 8500 nakažených a 3500 mrtvých.
Asi netvrdší ránu dostala oblast zdravotnictví. Smrt více než 220 zdravotních pracovníků zanechala pouze 3,4 vyškoleného zdravotního personálu na 10000 občanů. Jak nemoc rostla, mnoho občanů přestalo využívat zdravotnické služby, což vedlo k 23% poklesu v porodech v nemocnicích či na klinikách, 21% poklesu základní imunizace dětí a 39% poklesu počtu dětí léčených s malárií. Výsledkem bylo, že tyto země zažila obnovu nemocí, jímž lze předcházet očkováním, nárůst malárie, těhotenských a dětských úmrtí a kritickou podvýživu. V tomto smyslu to nejhorší možná teprve přijde.
Sierra Leone se ale sbírá a pustila se do dvouletého plánu obnovy. První prioritou je dostat počet případů eboly na nulu a udržet to tak. Což znamená v prvé řadě změnit podmínky, které jí umožňovaly se tak rychle šířit.
Prvním krokem je přeměna systému zdravotní péče. Plán vyžaduje obnovení zdravotní péče ve 40 nemocnicích a 1300 zařízeních primární zdravotní péče napříč celou zemí, aby tak matky a děti dostaly základní bezplatnou péči, vakcinaci a léky na nemoci jako je tuberkulóza, HIV/AIDS a malárie. Aby se také zlepšila bezpečnost zdravotního systému (a zároveň se tak obnovila důvěra v něj), žádá si plán lepší praktiky v kontrole infekcí a školení nového kádru zkušených pracovníků. To zahrnuje užší spolupráci s komunitními skupinami, která by měla být zapojena do dohledu nad nemocí reakce.
Zotavení se po ebole nebude ani rychlé, ani snadné, ani levné. Jen v Sierra Leone se očekávají náklady ve výši 1,3 miliardy dolarů – z čehož se ještě 896,2 milionu musí obstarat. Abychom K uzavření této mezery potřebujeme pomoc od našich afrických partnerů a i od širšího mezinárodního společenství.
Před mnoha lety by bez pomoci lži Mariama zemřela. Dnes nepotřebujeme lži. Potřebujeme skutečné zapojení, otevřenou komunikaci a vzájemnou zodpovědnost na místní, národní, regionální a globální úrovni. Již jsme viděli, jak může nedostatek základních zdravotních služeb zdecimovat zemi, vzít tisíce životů a rozbít mnoho dalších.
Spojili jsme se jako země k porážce eboly a jsme odhodláni zabránit další epidemii. S trvající mezinárodní podporou přesně to také uděláme.
FREETOWN, SIERRA LEONE – Byl jsem mladým lékařem na pohotovosti v dětské nemocnici Ola During v Sierra Leone, když mi poradili, abych řekl matce dítěte s těžkou malárií do očí bijící lež. Její dcera Mariama potřebovala pro záchranu života krevní transfuzi. Její matka ale neměla peníze na screeningové testy a na kompenzaci pro dárce. Viděl jsem zemřít mnoho dětí v momentech, kdy jejich rodiče zběsile sháněli potřebné finance.
Byl jsem odhodlán zachránit Mariamin život a tak jsem její matce řekl, ať jde domů a oznámí úmrtí své dcery. Věděl jsem, že to probudí soucit příbuzných, kteří složí dohromady své mizerné zdroje, aby zajistili řádný pohřeb. Matka souhlasila, a když se o šest hodin později vrátila, položila na stůl dost peněz na pokrytí potřebné péče pro Mariamu: krevní transfuzi a léky na malárii a zamoření červy. O pár dní později jsem stále slabou, ale zotavující se čtyřletou holčičku propustil z nemocnice.
Třebaže Mariamina nemoc její příbuzné k akci nepřiměla, její smrt ano. To samé se stalo v mnohem větším měřítku při epidemii eboly v západní Africe.
Předpokládá se, že epidemie se nejdříve rozmohla v lesnatých regionech Guiney v prosinci 2013 a poté se postupně rozšířila do Libérie a Sierry Leone. Mezinárodní komunita sledovala, jak nemoc zpustošila tři země, zdecimovala vesnice, vyhladila celé rodiny a zastavila ekonomiky. Na začátku však přilákala jen málo pozornosti. Mezinárodní komunita byla ochotna ignorovat pravdu až do momentu, kdy se epidemie tak rozšířila, že zkrátka dále ignorovat nešlo. To však již bylo pozdě k odvrácení obrovské katastrofy.
Stále se dozvídáme plný rozsah neštěstí s ebolou v západní Africe. Ze strachu z nákazy byly zavřeny školy a studenti i učitelé zůstali doma. Ve skutečnosti zůstalo doma i mnoho dalších zaměstnanců, což zastavilo fungování restaurací, barů a hotelů a v důsledku ochromilo ekonomiku. Polovina pracovních míst soukromého sektoru se ztratila. Izolace farmářů vedla k 30% poklesu v zemědělské produkci.
Společenský život lidí se také zastavil. V mnoha oblastech byl vyhlášen zákaz vycházení a nedoporučovalo se cestování na dlouhé vzdálenosti. V několika městech znamenalo přijetí návštěvníka domů riziko velké pokuty.
SPRING SALE: Save 40% on all new Digital or Digital Plus subscriptions
Subscribe now to gain greater access to Project Syndicate – including every commentary and our entire On Point suite of subscriber-exclusive content – starting at just $49.99.
Subscribe Now
Nicméně, nemoc se rozšířila do městských oblastí a jako divoký oheň zachvátila tyto tři země a rozšířila se do dalších. K dnešnímu dni bylo jen ze Sierra Leone nahlášeno více než 8500 nakažených a 3500 mrtvých.
Asi netvrdší ránu dostala oblast zdravotnictví. Smrt více než 220 zdravotních pracovníků zanechala pouze 3,4 vyškoleného zdravotního personálu na 10000 občanů. Jak nemoc rostla, mnoho občanů přestalo využívat zdravotnické služby, což vedlo k 23% poklesu v porodech v nemocnicích či na klinikách, 21% poklesu základní imunizace dětí a 39% poklesu počtu dětí léčených s malárií. Výsledkem bylo, že tyto země zažila obnovu nemocí, jímž lze předcházet očkováním, nárůst malárie, těhotenských a dětských úmrtí a kritickou podvýživu. V tomto smyslu to nejhorší možná teprve přijde.
Sierra Leone se ale sbírá a pustila se do dvouletého plánu obnovy. První prioritou je dostat počet případů eboly na nulu a udržet to tak. Což znamená v prvé řadě změnit podmínky, které jí umožňovaly se tak rychle šířit.
Prvním krokem je přeměna systému zdravotní péče. Plán vyžaduje obnovení zdravotní péče ve 40 nemocnicích a 1300 zařízeních primární zdravotní péče napříč celou zemí, aby tak matky a děti dostaly základní bezplatnou péči, vakcinaci a léky na nemoci jako je tuberkulóza, HIV/AIDS a malárie. Aby se také zlepšila bezpečnost zdravotního systému (a zároveň se tak obnovila důvěra v něj), žádá si plán lepší praktiky v kontrole infekcí a školení nového kádru zkušených pracovníků. To zahrnuje užší spolupráci s komunitními skupinami, která by měla být zapojena do dohledu nad nemocí reakce.
Zotavení se po ebole nebude ani rychlé, ani snadné, ani levné. Jen v Sierra Leone se očekávají náklady ve výši 1,3 miliardy dolarů – z čehož se ještě 896,2 milionu musí obstarat. Abychom K uzavření této mezery potřebujeme pomoc od našich afrických partnerů a i od širšího mezinárodního společenství.
Před mnoha lety by bez pomoci lži Mariama zemřela. Dnes nepotřebujeme lži. Potřebujeme skutečné zapojení, otevřenou komunikaci a vzájemnou zodpovědnost na místní, národní, regionální a globální úrovni. Již jsme viděli, jak může nedostatek základních zdravotních služeb zdecimovat zemi, vzít tisíce životů a rozbít mnoho dalších.
Spojili jsme se jako země k porážce eboly a jsme odhodláni zabránit další epidemii. S trvající mezinárodní podporou přesně to také uděláme.